Osada „Askalona“ vznikla v dobách předválečných, kde mnoho mladých lidí, tak jako i dnes, užívalo volný čas v přírodě. Ideální blízkost Prahy a lokálka, o které se tradovalo, že při její rychlosti se dají sbírat i houby a kde písničky a legrace vystačily na celou cestu z Braníka až do údolí, lákala všechny, kdo chtěli z města ven. Na místě se sportovalo, rybařilo a večer se zažehaly malé ohníčky, od nichž se nesly melodie trampských písní.
A tak se začalo na „Kocábu“ jezdit
Nejdříve jen tak, nebo se stany a později se začaly stavět malé sruby nebo chatky, kterých tehdy bylo málo. Počátek všeho bylo místo „Na směrech“, kde skupina mladých lidí jezdila sportovat, v místě dnešní lávky směr Královky. Jezdilo se i v zimě lyžovat, až jednou provizorní stavení lehlo popelem.
Jitřní svit a Tanganika
Tehdy se začalo uvažovat o stavbě vlastní chaty, a tak vznikly dvě osady: Jitřní svit a Tanganika. V té době postavili bratři Jan a Josef Vrbenský svou vlastní chatu, kterou nazvali „Askalona“. Název byl vybrán podle nedobytného hradu Ascalon v Persii, který nebyl nikdy ve své historii pokořen. Osadu „Askalona“ tak založili Jan a Josef Vrbenský v roce 1933, jak je psáno v kronice. Byla ustanovena podoba vlajky, šerifská hvězda a místo založení, viz kronika Jana Vrbenského. Poněvadž před chatou bratří Vrbenských bylo zbudováno hřiště, ze širokého okolí chodili kamarádi a kamarádky na volejbal.
Říkalo se… jdeme hrát na Askalonu
Od té doby se veškeré sportovní a kulturní dění odehrávalo na Askaloně před chatou zakladatelů osady až do výstavby osadní chaty a osadního hřiště na druhém břehu Kocáby v roce 1967. Do roku 1967 a několik let poté, byl na starém hřišti odehrán nejeden turnaj v nohejbale, volejbale, ale i divadelní představení či průvod masek – Šibřinky . Všechny akce se večer zakončovaly zpěvem a veselím u táborového ohně. Osada se oddávala bujarému veselí také v hospodě „U Kropáčků“ (dnešní Havelkovi) v sále a po celá léta se tam scházeli osadníci z okolních osad při tanci a zpěvu.
Když v polovině padesátých let skončila hospoda U Kropáčků, zvolili osadníci jako další místo návštěv hospodu „U Holinků“ v Bratřínově. Ta je navštěvována dodnes. Jak v údolí chaty přibývaly, jejich majitelé se hlásili k Askaloně. Takový byl začátek všech trampských osad, tedy i naší Askalony, která přečkala i těžká období válečných let. Po válce se osada pomalu probouzela opět do dalšího života a pozvolna se rozrůstala do současné podoby. I přes různá politická seskupení v našem státě však život osady zůstal bez rozdílu v kamarádském duchu do dnešních dnů a život v ní má již širší poslání.
Osada dnes
V duchu tradic pořádáme sportovní akce na hřištích obnovených v důsledku katastrofálních povodní formou svépomoci ve spolupráci s OÚ Bratřínov. Členové osady dále pracují na úpravě sportovišť, aktivně se účastní brigád a to zejména na zlepšování ochrany životního prostředí a udržování osady i jejího okolí. Ve vývoji osady bylo několik etap, kde osadníci spojili své síly a vytvořili sobě a dětem krásné prostředí pro sport a zábavu. První počin bylo vytvoření antukového hřiště a zároveň osadní chaty. Další etapa byla úprava břehu a postavení lávky. Následovalo vyhledávání důstojného místa pro vybudování „stromu života“ a jako poslední, zpevnění břehu proti povodni a výstavbu pergoly s venkovním bufetem.
Stále se tu něco děje
Askalona se aktivně zapojuje ve sportovních turnajích, jako je Trampská liga, v údolí Kocáby, povodí Sázavy, ale i jiných osadách. Není bez povšimnutí, že osadní chata má vyvěšeno na svých stěnách mnoho významných cen, o které se zasloužili naši členové. Díky sportovnímu životu na osadě, na našich hřištích vyrostli významní sportovci, kteří dosáhli titulů nejvyšších, jako např. Mistři světa a Evropy v nohejbale. Tradiční sportovní turnaje, což je Malá kopaná, Volejbal a Nohejbal, nezastiňují místní malé turnaje, jako Tenis, Stolní tenis a Nohejbal pro mladé.
Pro děti se každý rok ke konci letních prázdnin pořádá atletický pětiboj – Dětské hry, zakončené táborákem a maškarním bálem s tombolou, při kterém děti zpívají, tancují i recitují a mají svůj den. Kulturní akce „Mikuláš“ pořádaná pro děti i dospělé se koná v osadní chatě na začátku prosince. To se již blíží konec roku, jehož vrcholem je Silvestr na osadě. Když vzpomínáme těch prožitých let, nezapomeňme na ty, kteří se na budování osady podíleli a zasloužili se o dnešní podobu a odešli navždy z našeho údolí.
Všem členům i přátelům osady přeji mnoho krásných chvil prožitých na osadě a stále i pro všechny příští generace, aby naplňovala slova osadní knihy: „Když jsem byl mlád, bývala Askalona, nejhezčí osadou, kterou jsem znal“
zapsal úřadující šerif 2000-2008 – Jindřich Vrbenský
Hymna a vlajka osady
C Emi F C G C
1. Táborák zvolna zhasíná, osada už jde spát,
F C D7 G
kytara tiše doznívá, do duše padá chlad,
C Emi F C G C
stařičký šerif už líně ruku po láhvi vztáh‘,
F C D7 G
pistole chová na klíně, brouká si v temnotách.
G C C7 F
R: Když jsem byl mlád, bývala Askalona
Fmi C G C
nejhezčí osadou, kterou jsem znal,
G C C7 F
jak častokrát hýřila Askalona
Fmi C G C
divokou náladou, již Bůh nám přál,
C7 F C
však slávě pistolí už zvolna dozvání
C7 F D7 G
a lesem nehlučí to vlčí volání,
C C7 F
já půjdu spát, však vlajka Askalony
Fmi C G C
musí nad mým hrobem navěky vlát.
2. Vyschly už láhve na stole, pohasl ohňů žár,
šerif své těžké pistole pověsil na stožár,
na vlajku smutně se dívá, kytaru pohladí
a jeho hlava šedivá vzpomíná na mládí.
R: Když jsem byl mlád, bývala Askalona
nejhezčí osadou, kterou jsem znal,
jak častokrát hýřila Askalona
divokou náladou, již Bůh nám přál,
však slávě pistolí už zvolna dozvání
a lesem nehlučí to vlčí volání,
já půjdu spát, však vlajka Askalony
musí nad mým hrobem navěky vlát.
